ANA blogy - úryvky

24. ledna 2014 v 21:43 | Emma |  ZAJÍMAVOSTI
Věřte - nevěřte, denně procházím blogy, deně vidím více a více blogů s podobnou či stejnou tématikou. Přes hubnutí, fitspo až k ANA a MIA blogům. Chtěla jsem shrnout některé příspěvky, myslím, že je to pro mnohé i zajímavé. Nebudu uvádět odkazy, tak se předem omlouvám, kdyby na toto někdo narážel.




" Potřebuju pomoc a asi bych měla jít k doktorovi jak se mě tam pořád rodiče snaží dostat ale to by zmařilo moje plány zhubnout. Chce se mi brečet a křičet a napadají mě šílené věci co si udělat...mám pocit že se zblázním jestli nezhubnu! Pomozte mi někdo prosím!!!" (19 let; 167cm)

" Bolí mě břicho a mám obavy, že se vyšetření bude muset opakovat. Je mi tak zle, že mi nevadí, že se nesmím ani napít. Posledními silami lezu do vany a s drkotající mi zuby se snažím dohladka oholit. Vystrkovat na někoho zadek, protože se tomu nelze vyhnout je jedna věc, vypadat u toho jako orangutan druhá. Jdu pak zalézt do postele a spát. Po 9té mi telefonuje sestra, že pro mě pak dojede a mám jí zavolat v kolik. Otec je podle ní doma a má přístupnou náladu. Neumím si představit, jak takhle jedu s třemi přestupy (se strachem, nejen z kolapsu, ale i z nadělání si do kalhot). " ( 170cm, 50kg )


"Můj první problém byl, že jsem stála o pozornost. Za jakoukoli cenu. Nikdy jsem nebyla tlustá, dokonce ani oplácaná, ale velikost 36 byla prostě pro moji tělesnou konstituci zapovězené číslo. Začala jsem o těchto nesmyslet uvažovat někdy kolem svých 17. narozenin. Vzhlížela jako k modlám k dívkám, kterým mocně vystupovaly žebra, a přemýšlela o tom, že když budu taky taková, bude všechno jednodušší. Začala jsem praktikovat zvrhlý jídelníček spolu s velmi neuváženou fyzickou zátěží. Hystericky jsem hlídala každý přijatý kilojoul. Snídaně se obvykle sestávala z nízkotučného jogurtu, jehož energetická hodnota na celý kelímek nepřekračovala 300 kJ. Pokud jsem si jej náhodou zapomněla předešlý den koupit, nesnídala jsem. Po zkonzumování čehokoli jiného by se v mé hlavě nastartoval obvyklý kolotoč výčitek. A ty jsem se snažila svým počínáním velmi dobře eliminovat. Dopolední svačinu jsem jednoduše ignorovala a před dobou oběda obvykle zakousla jablko. Někdy kolem druhé následoval další nízkotučný jogurt a velké množství zeleniny. Celé jsem to zalila velkým množstvím čisté vody a cítila jsem se plná. Odpoledne přišli tradiční dvě hodiny v tělocvičně a poté hodina v posilovně. Večeři jsem si silou vůle odepřela. Později jsem ani nemusela. Mé další jídlo byla až druhý den snídaně. Tohle, prosím, neberte jako návod, jak na to. Tohle je cesta rovnou do pekla. Při výšce 172 cm mi ručička na váze ukazovala (nechutných) 48 kg. Konečně jsem vypadala jako všechny ty modelky z časopisů; ale nebyla jsem taková, jak jsem si vysnila. Z holky, která byla v pohodě, se stal uzlíček nervů, jež chvíli co chvíli vybuchoval." ( 20 let )

"Chci být pro ana.
Už mě užírá a deprimuje ten pocit, že nejsem hubená. Už asi začínám šílet, ale je to tak. Chci být odhodlaná a něco si už konečně dokázat. Přestat jíst a začít na sobě tvrdě makat. Pak mít ten nádherný pocit a radost z toho, že mi lidé budou říkat, že jsem hubená, ale budu si to konečně myslet aji já. Je to krásný pocit se cítit jemná a křehká" ( Jana )






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama